REKONSTRUKCE V MŠ - HYGIENICKÉ ZAŘÍZENÍ, HERNA A LOŽNICE

V červenci a v srpnu 2018 probíhala v MŠ rekonstrukce na základě nařízení HS hl. m. Prahy, za podpory Městské části Prahy 3.
V přízemí se rekonstruovala část místnosti pro kroužek keramiky a bylo zřízeno nové hygienické zařízení pro děti / pět dětských wc a stejný počet umyvadel, taktéž hygienické zařízení pro zaměstnance školy/. V prostorách bývalé třídy A, byla zřízena herna a ložnice pro děti a v bývalé herně v přízemí byl rozšířen herní prostor pro děti z odd. B.



Tyto prostory mohou využívat všechny děti naší MŠ. V herně mohou cvičit, chodit si hrát nebo zde plnit program rámcové vzdělávacího programu MŠ. Stejně tak se herna využije pro kroužky a různé aktivity MŠ / divadelní představení, schůzky rodičů, besedy, atd./
Více fotografií najdete ve fotogalerii.







 
 
 

 
 
NOVÉ HŘIŠTĚ PRO DĚTI NAŠÍ MATEŘSKÉ ŠKOLY - PŘEDVÁNOČNÍ DÁREK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHY 3

V prosinci 2017 nám Městská část Prahy 3 předala klíče od nově zřízeného hřiště pro děti naší MŠ k využití volného pohybu dětí venku.
Hřiště se nachází ve vnitrobloku ulice Sudoměřské a Baranovy, v klidném prostředí, v blízkosti budovy školy / 2 minuty chůze/. Je zde umístěno malé hřiště, pískoviště s ochrannou proti slunci a s folií, chránící písek proti vstupu zvířat. Nechybí zde ani skluzavka, dřevěný vláček a houpadla. Děti zde mají možnost si vyzkoušet svoji obratnost, zručnost a mohou procvičovat i hrubou motoriku /rovnováhu,.../



Na zahradě je postaven zahradní domeček, do kterého budou umístěny hračky na písek / lopatky, kyblíky, bábovky,.../, odstrkovadla, koloběžky, křídy pro kreslení, švihadla a další hračky a sportovní potřeby.
Na zahradu se dostanou všechny děti naší školy / třídy se budou střídat.
Zahrada není určena pro širokou veřejnost, ale pouze pro naše děti.






 
 

 
  KRESBA JAKO NÁSTROJ POZNÁNÍ DÍTĚTE: LIDSKÁ POSTAVA - ZAJÍMAVÝ ČLÁNEK NEJEN PRO PEDAGOGOGICKOU VEŘEJNOST

My, jako učitelé se denně potkáváme s dětskou kresbou. děti kreslí obrázky mamince a tatínkovi, ale dost často i nám. Někdy by ale bylo dobré, se nad těmito obrázky pozastavit a uvědomit si, co nám vlastně dítě chce říci....
Článek přináší úryvek z knihy Kresba jako nástroj poznání dítěte, která se věnuje dětské kresbě a jejím využití nejen v psychologické praxi. Kniha čtenáře seznamuje s kresbou lidí, rodiny, domu, rukou atd. Jednotlivé kapitoly jsou doplněny kazuistikami a konkrétními ukázkami kreseb dětí. Kniha je vhodná pro psychology, terapeuty, vychovatele, učitele, ale i rodiče.
Postavy
Také v zobrazování postav lze nacházet symboliku, ale postavy obvykle vypovídají o autorovi více než jiné symboly. Dítě do kreseb promítá celé své „já“ – když kreslí „pána“, není pochyb, že kreslí samo sebe. Vyobrazení ostatních postav je také důležité; objevují se na obrázku v rozmanitých podobách – buď jsou nakresleny celé, nebo jim něco chybí (vynechávky), případně se vyskytují nadbytečné prvky.
Přízračné tělo
Přízračné tělo je zvláštní podoba postavy znázorněné jako „hlavonožec“. Postava je totiž bez těla, někdy má jen pupek nebo jakýsi knoflík umístěný mezi nohama hlavonožce. Toto stadium odpovídá jevu zvanému „vyplňování“. Jak bylo uvedeno výše, spadá do období, kdy si dítě ještě neosvojilo pojem „prázdno“.
Odhalené břicho
Jedná se o jedno ze zobrazení „transparentnosti“. Je vidět do hrudního koše a břišní dutiny, jak ukazuje velmi typická kresba sedmileté holčičky
Zobrazení hlavy a těla
Zahrnuje různé prvky: hlavu a její části, tělo, ruce, nohy a také různé detaily. Postava je nahá nebo oblečená, kouří cigaretu, má vousy, nese kufr nebo deštník apod. Obličej je důležitý prvek postavy, prvek, který ji „polidšťuje“. Někdy má správné proporce, jindy bývá obrovský, zejména u velmi malých dětí, které postavám kreslí velké hlavy. U starších dětí jsou „velké hlavy“ patologickým příznakem. Vyskytují se většinou u paranoiků, kteří trpí hypertrofií „já“. S malými hlavami se často setkáváme na obrázcích dětí depresivních a těch, které mají sklon nepřikládat důležitost vlastní osobě a trpí pocitem méněcennosti. Hlava, centrum „já“, také mnohé napovídá prostřednictvím prvků, které k ní náleží.
Nos je ekvivalent falického symbolu. Je zdeformovaný, když se vyskytují sexuální problémy. Například v případě kastrační úzkosti je nos velmi dlouhý.
Oči jako „zrcadlo duše“ výmluvně vypovídají o subjektu i o jeho vidění světa. K očím se vážou četné symboly, od magické moci „uhranutí“ až po pohled hypnotizéra. Oči nás však také chrání, protože nás upozorňují na nebezpečí. Očima okouzlujeme a svádíme... Tento estetický aspekt se objevuje hlavně u děvčat a chlapců s homosexuálními sklony. Ti kreslí postavám velké oči. Výrazně vyznačené obočí tento sklon ještě zdůrazňuje. Naproti tomu na obrázcích primitivních nebo agresivních dětí je obočí rozježené.
Vlasy obvykle představují sexuální atribut a na obrázcích dětí s narcistními sklony bývají načesané a kudrnaté.
Uši slouží k tomu, abychom slyšeli a něco se dověděli. Dítě, které touží po vědění, je kreslí velké. Dítě, jež špatně slyší, je někdy kreslí obrovské, ale nejčastěji na jeho kresbách uši chybí, což ukazuje na neschopnost komunikovat.
Ústa symbolizují řeč (prostředek komunikace), potravu a v jisté míře i erotiku. Jako symbol přijímání potravy se vážou k matce, protože matka dítě krmí. Pro zcela malé dítě jsou matka a potrava jedno a totéž; podle psychoanalytiků dítě při kojení pojídá svou matku. Dítě, které opomine znázornit u svých postav ústa, zpravidla vyjadřuje sexuální problémy nebo problémy ve vztazích (oidipský komplex, špatné vztahy s matkou). Postavy bez úst jsou rovněž typické pro děti, které doma postrádají vlídnou, láskyplnou komunikaci. Otevřená ústa s „vyceněnými zuby“ naznačují agresivitu. Je-li nakreslen jazyk, naznačuje to nevyřešené sexuální problémy. Silné rty se vyskytují u smyslně založených osob. Zavřená ústa se sevřenými rty, která se neusmívají, prozrazují určité napětí. „Kulatá“ ústa se často vyskytují u velmi malých dětí, u starších obvykle ukazují na opoždění duševního vývoje.
Brada zdůrazňuje mužnost zobrazené postavy a na kresbách se začíná objevovat v pozdějším věku.
Lze poznamenat, že čím je autor kresby agresivnější, tím je provedení detailů výraznější. Velmi agresivní děti někdy kreslí postavy z profilu.
Ruce nabývají různých podob – smetáčků, hrabiček, koleček, ale vyskytují se i ruce s pěti prsty. Vývoj zobrazení rukou souvisí s věkem dítěte. Dobře vyznačené ruce vyjadřují sociabilitu. Někdy ruce zcela chybí (jsou v kapsách nebo jsou zmrzačené). Bývá to tehdy, když má dítě problémy sexuální (masturbace) nebo sociální (delikvence).
Paže poněkud odtažené od těla jsou příznakem sociability. Ochablé paže těsně přitažené k tělu obvykle vyjadřují pocit prohry.
Nohy bývají u křehkých a depresivních subjektů ohnuté; takové nohy někdy odrážejí snížení fyzické nebo psychické schopnosti.
Prsa vyjadřují skutečnost, že se dítě zabývá sexuálními otázkami, a zdůrazňují vztah mezi matkou a dítětem.
Oblečení
Pokud nahé postavy kreslí dítě do 7 let, je to zcela normální, ale od 10 let se má objevit postava oblečená – jako člověk začleněný do společnosti. Jestliže dítě dále vytrvale znázorňuje postavy nahé, odráží to asociální, případně patologické chování. Nahota má dvojí smysl: může znamenat naivitu, nevinnost, čistotu, ale také ponížení (připomeňme si, jakého smyslu nabyla v koncentračních táborech...).
Šaty dělají člověka
Kreslí-li dítě nějakou postavu, obvykle ji oblékne podle svého vkusu. Podle stylu oblečení lze postavu sociálně zařadit. Když jsou šaty roztrhané, je velmi pravděpodobné, že dítě si postavy příliš neváží. Například jedenáctiletá holčička, která měla rodinné problémy, zobrazila otce, kterým „opovrhuje“, v záplatovaných montérkách a děravém svetru. Teplé šaty v sobě skrývají zvláštní význam. Podle Flugela představují nutnost chránit se před určitým druhem chladu – chladu citového. Symbolizují také matku jako „ochrannou dělohu“. Takové šaty totiž připomínají matčino láskyplné teplo. Dítě, které kreslí samo sebe ve větším množství teplých šatů, je pravděpodobně depresivní a cítí se nemilované (Flugel). Zobrazuje-li se teple oblečené, cítí se chráněné; takové teplo často bývá určitou formou kompenzace. Z praxe je možné uvést kresbu dospívajícího chlapce, která představovala rodinu. Otec byl teple oblečen, měl šálu a tlustý svetr. Vedle něj stála matka v letních šatech. Syn byl znázorněn jako šestiletý chlapec, který měl také tlustý svetr, teplé kalhoty a palčáky... Celkem vzato, kompletní oblečení do pořádné zimy. Lze se domnívat, že vedle citově vlažné matky chlapec i otec postrádali lásku. Té se naopak dostávalo určitě lásky dost – vypadala, že se raduje ze života a že jí skrovné oblečení poskytuje dost tepla.
Kapsy a knoflíky
Kapsy a knoflíky zvyšují hodnotu postav a dodávají jim důležitosti. Příliš velký počet kapes a knoflíků však znamená pocit závislosti. Všimněme si, že první postava obvykle mívá na oblečení jediný knoflík. Dítě své postavy obléká, jak se mu zachce, a dodává nebo ubírá jim hodnoty podle svých vnitřních, nevědomých citů.
Oblečené postavy
Kolem 5. až 6. roku je dítě schopné postavu obléknout. Postava pak nabývá různých podob, které charakterizují to, co autora zajímá nebo trápí. Připomeneme si typy postav, které se vyskytují nejčastěji.
Námořníka kreslí hlavně děti, které nejsou spokojené a šťastné. Tato postava vyjadřuje touhu uniknout ze skutečnosti a vydat se na cestu; svědčí zejména o určité formě neadaptovanosti, která je někdy spojena se delikvencí. Kovboj je v prvé řadě agresivní postava. Vyjadřuje revoltu dítěte, jeho touhu být velký, silný a dělat dojem na okolí. Čím více je kovboj ozbrojen, tím větší úzkost a nejistotu odráží. Policista je typická agresivní postava (tradiční představy jsou hluboce zakořeněné). Jedno dítě dokonce vložilo do úst policistovi, který hovořil se vzpurným řidičem, slova: „Nakopnu tě!“ Dítě kreslívá policistu z profilu, s ostrými, tvrdými rysy, jako by chtělo zdůraznit jeho nesympatické stránky. Lze v tom spatřovat asociální tendence. Klaun patří k oblíbeným námětům dětí. Nejčastěji dítě takovou kresbou vyobrazuje samo sebe. Podle toho, který prvek zdůrazní, lze usoudit, jaké má problémy (příliš velké uši, šilhavé oči, zdeformované nohy). Klauna kreslívá dítě, které se nedokáže adaptovat na školní systém. Tato postava také vyjadřuje jeho sklon k depresím. Stařec se vyskytuje často v kresbách asociálních a agresivních dětí. Jde o jakési nepřímé přiznání, že se dítě chce zbavit nežádoucí osoby. Ta vzhledem ke svému pokročilému věku už nebude dlouho žít. Takovým způsobem vyjadřují své agresivní city zejména dcery vůči otci. Všechny tyto postavy mají určitou referenční hodnotu, ale k vyvrácení nebo potvrzení hypotézy je potřeba větší množství kreseb.
Zmrzačené postavy
Zmrzačení postavy je účinná zbraň používaná ke znevážení soka, člověka, jehož přítomnost je nežádoucí apod. Například dítě, které je zasaženo agresivitou, lhostejností nebo má pocit viny vůči určité osobě, řeší problém tím, že konfliktní zóny nezobrazí. Proto jsou otcové, kteří mají ve zvyku trestat své potomky „dobře mířeným“ kopancem, kresleni bez nohou, ve vratké pozici na jedné noze, která je kratší než druhá. Dodejme, že vynechávky se vyskytují velmi často v případě rodinných konfliktů.

Autor: Roseline Davido
Publikováno v červenci 2012
 
 

 
  JAK POZNÁM, ŽE JE MOJE DÍTĚ PŘIPRAVENO NA VSTUP DO ZŠ - ZAJÍMAVÝ SEMINÁŘ PRO RODIČE A DĚTI NAŠÍ MŠ

Paní ředitelka naší školy pozvala na seminář pro rodiče a děti naší školy speciálního pedagoga, Mgr. Hanu Otevřelovou. Seminář probíhal ve dvou dnech - 23. února pozvala pouze rodiče, aby je seznámila s problematikou přípravy dítěte pro vstup do ZŠ a 1. března se semináře účastnili rodiče s budoucími školáky. Každá skupina si mohla vyzkoušet jak je dítě zralé v oblasti zrakového vnímání a paměti, v oblasti matetmatických představ, jak dítě vnímá čas a prostor, zda-li má dobře vyvinuté sluchové vnímání a paměť nebo zda-li má opravdu poruchu řeči. Mezi důležitou součást zralosti dítěte samozřejmě uvedla i oblast sociální - tedy zda-li je dítě schopno pracovat a pohybovat se v kolektivu dětí, školy a s jiným učitelem, bez přítomnosti rodiče.
Mgr. Hana Otevřelová - soukromý spec. pedagog a rodinný psychoterapeut
Hana Otevřelová se věnuje výchově a vzdělávání dětí, jejich prospívání v rodině, ve škole, mezi vrstevníky.Jako speciální pedagožka pomáhá převážně při prevenci a nápravách specifických poruch učení a chování (dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, porucha koncentrace pozornosti, hypoaktivita, hyperaktivita). Při přípravě dětí na budoucí nároky školy, tedy na zvládání čtení, psaní, počítání, pracuje s dětmi přibližně od pěti let. Školákům pomáhá překonávat překážky v učení, které jim specifická porucha učení přináší. Vystudovala speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci se zaměřením na etopedii a psychopedii. Je absolventkou Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde vystudovala sociologii, a to se zaměřením na sociologii výchovy a rodiny. Je držitelkou osvědčení mnoha akreditovaných kurzů a seminářů zaměřených na prevenci a péči o děti se specifickými poruchami učení a chování. Jako rodinná terapeutka se setkávám s rodinami, které hledají řešení témat, které je trápí. Hlavní pozornost je zpravidla věnována vztahům rodičů a dětí. Členové rodiny přinášejí různá témata, například potíže s výchovou, obtíže při separaci a dospívání dětí, komplikace při vstupu dětí do mateřské školy, problémové chování dětí, nelehké situace v době rodinné krize, rozvodové situaci, vstupem nového partnera do stávající rodiny… Společně se členy rodiny hledáme nové pohledy na daná témata, jiné možnosti řešení, které budou pro rodinu a její jednotlivé příslušníky přínosem. Snaží se pomoci při fungování stávající i nově vznikající rodiny jako celku, a to tak, aby se všem členům dobře dařilo.
Jak poznám, že moje dítě zvládne 1. třídu ZŠ?
Vstup do školy je pro dítě významná událost. Většina dětí se těší, na Vánoce pod stromečkem najdou školní brašnu, penál, pastelky, často i sešity a různé pracovní listy pro předškoláky. Tyto pracovní listy mohou být prvním vodítkem. Můžete sledovat, zda úkoly zvládá, co se mu daří, zda má o úkoly zájem, zda u činnosti vydrží… Cenným zdrojem informací může být mateřská škola. Děti již plní různé úkoly, paní učitelky mají zkušenosti, poznají, zda se chlapcům a holčičkám něco daří méně. Zeptejte se tedy na své dítě ve školce. Je vhodné také oslovit odborníka, který poradí, nabídne konzultaci, pozve na přednášku, bude se předškoláčkovi věnovat individuálně, ve skupince dalších dětí. Odborný pohled může obohatit rodiče o informace, které nejsou běžně známé, na což často poukazují maminky při přednáškách a osobních konzultacích.
Zrakové vnímání a zraková paměť
Od narození poznáváme svět díky smyslům. Zrakem vnímá dítě nejvíce podnětů okolo něj. Z postýlky nejdříve blízké osoby, později ho zaujmou pohybující se předměty. Postupně se zrakové vnímání zdokonaluje. Od pozorování lidí a předmětů se zrak zaměří na obrázky, knížky, tvary, písmenka, čísla… Zrakové vnímání se propojuje s motorikou, kdy dítě objeví vlastní ručičky, které se pohybují, taky skvěle chutnají, dále se sluchovým vnímáním, kdy se dítě pohledem otáčí za zvukem. A tak se postupně vše tříbí a zdokonaluje, propojením smyslového vnímání s motorikou dítě poznává svět. U dítěte posuzujeme tyto oblasti zrakového vnímání: Zrakové rozlišování detailu pomáhá dětem vidět rozdíly na obrázcích. Zrakové rozlišování otočených tvarů pomáhá dětem najít sice stejné obrázky, ale jinak otočené. Zraková analýza pomáhá dětem najít z celku jen nějakou část. Zraková syntéza pomáhá dětem naopak jednotlivé části spojit do celku. Zraková paměť pomáhá dětem si viděné obrázky a později slova zapamatovat. Pro úspěšný start ve škole je zralost popsaných zrakových funkcí nezbytná. Sledování těchto oblastí nám napoví, kterým částem vizuálního vnímání je dobré se věnovat, protože jsou důležité pro školu, především pro čtení.
Motorika a grafomotorika
Správný vývoj dítěte sledují rodiče společně s pediatry od narození. Právě motorika je hlavním zdrojem informací, že je vše v pořádku. Dítě zvedá hlavičku, otáčí se, sedí, leze po čtyřech, stojí, chodí, běhá, kráčí po schodech a střídá nohy, jezdí na kole, lyžuje... Pokud vše dozrává ve správnou dobu, je rozvoj hrubé motoriky v pořádku. Rozvinutá hrubá motorika je základním stavebním kamenem motoriky jemné. Jemná motorika, jak již název napovídá, se zabývá drobnějšími pohyby. Ty jsou přesnější, účelnější, specializovanější. Sledujeme tři oblasti jemné motoriky, které jsou pro předškoláka důležité: Jemná motorika oka vede pohyb očí správným směrem. Jemná motorika mluvidel zajistí dobrý pohyb jazyka, rtů. Jemná motorika ruky se postará o spolupráci prstů. Čtení, psaní i počítání je ovlivněno také zralým spojením jemné a hrubé motoriky s vnímáním, tedy propojení pohybu s vnímáním zrakovým i sluchovým. Doma i ve školce se pohybová zralost prokáže na grafomotorickém projevu dítěte. Vidíme kresby, omalovánky, později i písmo. Můžeme sledovat sezení dítěte u stolu, zda drží správně tužku, zda kreslí rádo, nebo kreslení odmítají. Pro úspěšný start ve škole je zralost popsaných motorických funkcí nezbytná. Jak rozpoznat na projevu dítěte nezralost pohybových funkcí? Vyhýbá se pohybovým aktivitám? Je při běhání, skákání nešikovné? Je při pohybu neobratné? Při míčových hrách se mu nedaří míč chytat, házet správným směrem? Má potíže s koordinací? Kreslí dítě rádo? Drží správně při kreslení tužku? Omalovává rádo? Staví rádo lego? Nedaří se mu postavit komín z kostek? Naučilo se bez větších potíží jezdit na kole bez přídavných koleček? Hodně tlačí na pastelku? Nerado omalovává? Při vybarvování hodně přetahuje? Neumí podle předlohy nakreslit třeba čtverec, kruh? Čáry při kresbě jsou přerušované, neplynulé, kostrbaté? Nezralost všech motorických schopností a dovedností ovlivní úspěšnost budoucího školáka. Může být příčinou specifických poruch učení, převážně dysgrafie.
Matematická představivost
Matematické představy se vyvíjejí postupně, a to stejně jako ostatní schopnosti a dovednosti. Rozvoj matematických představ je na daných funkcích přímo závislý. Jde o rozvoj motoriky, díky pohybu a mamipulaci s předměty poznává dítě svět. S motorikou se rozvíjí prostorové vnímání, vnímání času, co dříve, co později, stejně tak je důležité zrakové a sluchové vnímání, svoji roli zde hrají také rozumové předpoklady, matematika podporuje rozvoj myšlení. Tento soubor schopností a dovedností dohromady ovlivňuje pozitivně předmatematické představy (třídění, řazení, seskupování, porovnávání). Ty tvoří základ pro číselné představy - pochopení a určení množství, postupně dále chápání číselné řady, sčítání, odčítání, řešení slovních úloh... Je nutné zmínit důležitost soustředění a zapamatování. V každodenních situacích je moho příležitostí, jak předčíselné a číselné schopnosti a dovednosti rozvíjet. Nezralost výše pojmenovaných funkcí ovlivní úspěšnost budoucího školáka. Jejich nezralost může být příčinou specifických poruch učení, převážně v matematice, může vzniknout dyskalkulie. Správnému rozvoji předčíselných a číselných představ se aktivně věnujeme už v předškolním věku.
Vnímání času a prostoru
Rozvoj prostorového a zrakového vnímání je postupný proces. Jde o souhru pohybu, zrakového, sluchového vnímání, v neposlední řadě se podílí také vnímání hmatové. Zpočátku novorozenec pouze leží, pak se začne batolit, lézt po čtyřech, stoupat si, chodit, běhat - tento postupný vývoj se zrcadlí také v jednotlivých krocích vnímání prostoru. Nejdříve dítě začíná chápat pojmy nahoře - dole, dále vpředu - vzadu, časem také vpravo - vlevo. Rozvíjí se také odhad pro velikost (raději větší lízátko než to menší), odhad pro vzdálenost. Dítě chápe, že prostor okolo něj nějak uspořádán - kam patří plyšáci, kde najdu hrníček, kde spím, že máma bude asi v kuchyni. Podobně se rozvíjí také časová orientace, kdy vše má svůj čas, kdy vstávám, kdy snídám, pak jdu do školky, kdy je čas na hraní, kdy na pohádku... Jak se projeví dítě s (ne)zralým prostorovým a časovým vnímáním? Zdá se vám, že dítě neumí odhadnout vzdálenost - třeba neubrzdí včas odrážedlo, vrazí do plotu, třeba chce položit sklenici na stůl, ale pustí ji dříve než nad stolem, sklenice pak spadne na zem? Při míčových hrách pravidelně spojí ruce dříve(později), než míč přiletí? Určí, který předmět je větší? Pozná, že se do otvoru větší předmět nemůže vejít? Naráží při pohybu často do nábytku? Nepamatuje si cestu do školky? Plete si často pojmy včera - zítra? Neorientuje se na svém těle - kde je ucho, obočí, brada...? Podobných příkladů může v běžných situacích najít mnoho. Nezralost výše pojmenovaných prostorových a časových funkcí ovlivní úspěšnost budoucího školáka. Jejich nezralost může být příčinou specifických poruch učení, převážně ve čtení, psaní, v matematice.
Poruchy řeči
Vývoj budoucí řeči začíná zpočátku u čerstvě narozeného miminka reflexním křikem, který rodiče nemusí znepokojovat, postuně přechází do pobrukování, které je zpočátku nevědomé, ale postupně začíná sloužit k navazování kontaktu s blízkými lidmi. Táta s mámou komunikaci opětují, na dítě mluví, řeč se může začít rozvíjet Okolo prvního roku se objeví první slovo, kolem druhého roku už dítě obvykle mluví v jednoduchých větách. Stále přibývají nová slova, nové výrazy. Další rozvoj řeči záleží na tom, zda budeme všemožně rozvoj řeči podporovat. V rozšiřování slovní zásoby i ve správné výslovnosti mohou být u dětí velké rozdíly. Pokud jsou v řeči logopedické nedostatky i v pěti letech, je nutné vyhledat odbornou pomoc, pokud tak rodiče již neučinili dříve. Řeč má pro člověka zásadní význam, ovlivňuje a rozvíjí kvalitu myšlení, poznávání, učení. Jak se projeví (ne)zralost řeči u dětí? Nejčastěji děti trápí špatná výslovnost některých hlásek, nejčastěji L,R,Ř, sykavek, často také Ť,Ď,Ň. Častým jevem je také opožděný vývoj řeči, kdy dítě po třetím roce nemluví vůbec, případně mu nikdo nerozumí. Pokud je postižena plynulost mluvení, hovoříme o koktavosti. Vyskytují se také potíže s těžkopádnou artikulací, s nesprávnou výslovností sykavek a měkkých a tvrdých hlásek. Poruchy řeči mohou zásadně ovlivnit školní úspěšnost, čtení i psaní, nemluvě o znevýhodněném postavení mezi vrstevníky, kteří jeho řeči nebudou rozumět. U dětí s řečovými nedostatky také často nacházíme nezralost hrubé a jemné motoriky, významný vliv má na správnou řeč také zrakové a sluchové vnímání.Je vhodné oslovit odborníka, poradit se s logopedem.
Sluchová paměť a sluchové vnímání
Od narození poznáváme svět díky smyslům. Sluchem vnímá dítě hodně podnětů ze svého okolí ještě před narozením. Slyší příjemný hlas lidí okolo něj. Konejšivý a uklidňující tón hlasu maminky. Postupně se sluchové vnímání zdokonaluje, tříbí. Po narození jsou ještě reakce na zvuk nediferencované, později začne rozlišovat zvuky příjemné od nepříjemných, s dalším vývojem dítě sluchové podněty lépe rozlišuje, učí se naslouchat, rozlišovat různé zvuky, řeč, rytmizaci říkadel, písniček, pohádek. Zpočátku vnímá dítě řeč jako celek, později se učí rozlišovat slova, slabiky, hlásky. U dítěte posuzujeme tyto oblasti sluchového vnímání: Sluchové rozlišování, které je nutné k odlišení krátkých a dlouhých samohlásek, dále musí sluch rozlišit tvrdost a měkkost samohlásek, slabik. Sluchová paměť je důležitá pro zapamatování si informací, které děti získávájí sluchovou cestou od rodičů a učitelů. Sluch má také umět hlásky spojit dohromady do slabik a slov, ale také naopak, měl by je umět analyzovat. Pro úspěšný start ve škole je zralost popsaných sluchových funkcí nezbytná. Sledování těchto oblastí nám napoví, kterým částem sluchového vnímání je dobré se věnovat, protože jsou důležité pro školu, především pro psaní diktátů, ale také pro čtení. Jak rozpoznat na projevu dítěte (ne)zralost sluchových funkcí? Naslouchá dítě vyprávění? Dokáže vyslechnout celou pohádku, kterou mu předčítáte? Vydrží u čtení? Umí vám povyprávět, o čem jste četli? Umí dát dítě přednost tomu, co mu právě říkáte, a to i v případě, když slyší i jiné zvuky? Máte pocit, že vás dítě neposlouchá? Pamatuje si říkadla? Zapamatuje si instrukci, kterou mu říkáte? Máte někdy pocit, že vás dítě vůbec nevnímá? Nezralost výše pojmenovaných sluchových funkcí ovlivní úspěšnost budoucího školáka. Jejich nezralost může být příčinou specifických poruch učení, převážně dysortografie, také však dyslexie. Správnému rozvoji sluchových funkcí se aktivně věnujeme už v předškolním věku. Je vhodné se poradit s odborníky, se speciálním pedagogem.

Ráda bych nakonec přidala pár slov. Seminář, kterého jsem se také účastnila, byl velmi zajímavý a poučný. Škoda jen, že se ho nezúčastnilo více rodičů s dětmi, protože se často stává, že rodiče učitelům velmi málo důvěřují. Zde si mohli vyzkoušet a přesvědčit se, že když chceme jako pedagogové poradit, často to dopadá jako....házení hrachu do zdi...

Bližší informace naleznete na: http://www.hanaotevrelova.cz/
Autor: Mgr.Hana Otevřelová, dovětek Hana Tichá
4. března 2017
 
 

 
  DĚTI BEZ HRANIC /Vybráno z časopisu Informatorium pro mateřské školy/ - MOŽNÁ SE ZAMYSLEME, JAK TO FUNGUJE DOMA!

Se závoďákem si budu hrát já! Fuj, tu hnusnou rybu nesním. Další dramatické výstupy se opakují při oblékání na zahradu, provázejí režim odpoledního odpočinku - malí odmítači prostě udělají všechno pro to, aby se prosadili na úkor učitelčiny autority.
Jakkoli je vymezování hranic bouřlivé, školka by měla být místem, jež dítě o nutnosti dodržování pravidel přesvědčí. Kluků a holčiček, které přicházejí do školky z prostředí, kde nemusí dodržovat pravidla a prakticky nemají stanoveny jasné a přehledné mantinely v chování, přibývá. Liberální přístup rodičů, kteří mnohdy s nejlepšími úmysly aplikují výchovu " vše pro dítě ", se nejednou mění v urputný boj o moc. Je-li dítě zvyklé, že doma vlastní požadavky i okamžité nápady za pomoci bouřlivé scény prosadí, začne tuto taktiku zcela logicky uplatňovat i ve školce.
"Zkusit, jaké výhody se dají na jednotlivých dospělých získat, patří k normálním součástem sociálního učení. Po nástupu do školky přibývá nové testovací prostředí - jestli si doma něco vydupu, pokud stačí zařvat, mrsknout sebou na zem, a okamžitě se všechno točí kolem mě, přemlouvají mě a uplácejí, abych to příště nedělal, proč to nezkusit i na učitelku ve školce," vysvětluje motivy malých vzteklounů poradenská psycholožka PhDr. Ivana Halíková.
Když dítě ve školce neustále rebeluje proti režimu, odmítá se společně s ostatními umývat a oblékat, uklízet hračky nebo respektovat pravidla při hře i řízených činnostech, je samozřejmě vhodné zjistit, jak je to s posloucháním doma. Podle doktorky Halíkové je úplně zbytečné zjišťovat, jestli se na maminčin pokyn děcko obuje ochotněji, nejspolehlivějším ukazatelem je domácí režim jídla a spánku. "To jsou základy, které by si tříleté dítě mělo z rodiny přinášet, od nich se odvíjí vše ostatní ", upozorňuje psycholožka.
Režim jídla a spánku
Jenže některé věci připadají učitelkám tak samozřejmé, že je ani nenapadne se na ně ptát. Považujeme např. za normální, že dítě dostává na talířku vlastní porci jídla a má svým způsobem zodpovědnost za to, co snědlo. "V posledních letech jsem se už několikrát setkala s tím, že v rodinách to zase tak samozřejmé není. Mámy nandávají sobě i dítěti na jeden talíř a dojídají zbytek. Dalším signálem nerespektování režimu je, pokud dítě nejí s ostatními, ale podstrojuje se mu, kdykoli projeví zájem, že by něco snědlo - a když odmítne uvařené jídlo, rodina začne snášet na stůl jiné pochutiny, " říká doktorka Halíková.
O tom, jak kluci a holčičky přistupují k respektování hranic, svědčí i rituál večerního usínání.
"Tanečky", aby brouček neustále lezoucí z postele konečně usnul, stejně jako sdílení manželského lože s potomkem, jsou podle psycholožky Halíkové nejspíš svědectvím toho, že rodiče neumějí dítěti vymezit mantinely a v jejich rámci mu poskytnout potřebný pocit jistoty a bezpečí.
Jakmile se podaří dostat pod kontrolu režim jídla a spánku, je cesta k dalšímu vytyčování a dodržování hranic snažší. Ve školce opravdu nezbývá než na stanovených pravidlech trvat, od věci není ani klidné popovídání si s rodiči na téma výchova a návrh na společné vymezení pravidel, která platí ve školce i doma. Mezi dvěma extrémy - naprostou benevolencí a nucením dítěte do jídla, z něhož se mu skutečně dělá zle - je velký prostor pro cestu citlivého přizpůsobení se individuálním potřebám kokrétního jedince.
Vzteky bez sebe
Dlouhodobý výchovný cíl a postupné kroky rozplánované do jednotlivých činností jsou jedna věc, okamžitá reakce na dramatickou scénu je věc druhá. Jak se zachovat ve chvíli, kdy sebou dítě vztekle mrskne na zem a kope nohama ? Postavit ho na ně a lupnout mu jednu na zadek samozřejmě nejde. "Setkala jsem se i s druhou krajností. Učitelka, nejistá ve své roli, začala dítě utěšovat a ustoupila z pozice své autority, jen aby nemělo důvod stěžovat si rodičům, že se mu ve školce nelíbí, " líčí doktorka Halíková.
V podobných případech doporučuje nejprve zajistit, aby nedošlo ke zranění, pokud např. začne dítě běhat po třídě, bouchat nebo házet věcmi. Zklidnit se dá třeba i tím, že je učitelka odchytne na klín a chvíli drží v klidu. Musí být ovšem jasné, že se nejedná o pochování a chlácholení. "Nevhodné chování je potřeba před ostatními dětmi odsoudit, poukázat na to, že něco takového do školky nepatří, že takhle se chovají malé děti," doporučuje odbornice. Důležité je kritizovat chování, ne dítě samotné. /Řekneme-li, že podobně křičí miminko, když mu upadne dudlík, protože ještě neumí mluvit ani si ho samo neumí podat a dát do pusy - a Martin se před chvílí choval jako to malé mimino, není to z hlediska Martina ani ostatních dětí totéž, jako když řekneme, že Martin je ještě malý a hloupý, případně, že se neumí chovat/. Jakmile se po chvíli trucování připojí k ostatním nebo když pověstný rebelant splní zadaný úkol, zaslouží hlasitou pochvalu.
Předškolní děti reagují situačně, proto je z výchovného hlediska nutné řešit situaci okamžitě, nenechat ji " vyšumět do ztracena" a odpoledne si stěžovat matce. Právě zkušenost /často úplně nová/, že výstupem se požadovaná hodnota nezíská, je z hlediska zdravého rozvoje dítěte velmi užitečná. Nefunguje-li při výchově spolupráce s rodinou, často to dopadne tak, že na učitelku se dítě neodváží, ale matce bude klidně ještě dlouhé měsíce dělat v samoobsluze okázalé divadlo.
Holčičky jsou hodnější
Pokud dramatická scéna dítěti přináší žádoucí pozornost, jeho negativní jednání se posiluje. Jestliže se křikem, vztekem, dupáním či kopáním nic nezmůže, logicky by takové chování mělo slábnout. Ukazuje se ale, že daleko dříve opouštějí neúspěšnou taktiku holčičky, než kluci. Že by byly hodnější a daly se snadněji vést?
"Je to spíš tím, že holčičky své vzdory ventilují jinak. Častěji jim totiž záleží na tom, aby byly sociálně akceptované, a dříve než kluci přijdou na to, co k výsledku nevede. Poměrně záhy jsou schopné objevit, že z rodičů dostanou víc úsměvem, pomazlením - odzbrojí je na klíně pusou a pak si o něco řeknou. A pokud ani tohle nezabírá, vymyslí něco jiného. Kluky přání něco získat daleko víc opanuje, víc za tím jdou. Kluci vidí před sebou hlavně cíl, holčičky hledají cestu, kterou se k němu dá dojít," tvrdí psycholožka. Z čehož ovšem ale vůbec neplyne, že by se holčičky mazlily jen ze zištných důvodů a kluci se mazlit nechtějí. Chtějí, ale sociální význam mazlení jim dojde mnohem později, nechápou, jak ho lze využít. Přijdou na to mnohdy tak pozdě, že už se jim zase mazlit nechce.
I když učitelka dodrží všechna pedagogická doporučení ohledně jednání s rebelujícím odmítačem, stává se, že většinou právě kluci se při další příležitosti vztekají znovu. Doktorka Halíková radí jediné: vydržet. "Prostředí školky je určitý mikrosvět a tím, kdo do něj vnáší režim, jsou právě učitelky. Je to hierarchicky uspořádané prostředí, žádné partnerství nebo kamarádství. Ať už dítě provede cokoli, vždycky zůstává v roli dítěte," říká odbornice. Učitelka se samozřejmě může naštvat, určitá situace ji může na chvíli rozhodit, ale nemůže se vzdát role autority. Vůbec nevadí, když dá před dětmi najevo emoce, důležité je, aby zůstala "svá" a její chování bylo pro děti čitelné. Když Honzík vztekle praští kostkou a rozmetá Pavlíkův hrad, temperamentnější pedagožka ho v té chvíli naprosto přirozeně rozzlobeně okřikne. Pak ale nesklouzne jako Honzíkova maminka do lamentující scény, ale situaci vyřeší jako kvalifikovaná odbornice. Přesto může Honza metat kostkami několik dalších týdnů. Nejméně šťastnou variantou je, pokud Honzíkova matka vidí v jednání svého čtyřletého vzteklouna projev silné osobnosti, případně, pokud je jeden z rodičů ochoten dalekosáhle ustupovat, jen aby byl doma klid. Spolupráce na společném stanovování mantinelů s takovou rodinou je pak mizivá. Přesto děti režim a pravidla školky často s ulehčením přijmou. V předškolním věku ke zdravému vývoji dětské psychiky totiž konfrontace vlastního já s vnějšími omezeními patří.

Bližší informace naleznete na: http:www.msvybiralova968.cz/aktuality/zajimave-cteni-pro-rodice/
Autor: PhDr. Daniela Kramulová /redaktorka časopisu Psychologie dnes /
25. října 2016
 
 

 
  KDY JE DÍTĚ ZRALÉ A PŘIPRAVENÉ NA VSTUP DO ZÁKLADNÍ ŠKOLY ?

Školní zralost bývá nejčastěji charakterizována jako stav dítěte, který zahrnuje jeho zdravotní, psychickou a sociální způsobilost začít školní docházku. Dítě, jež má zvládnout požadavky školní docházky, by tedy mělo být zralé a připravené na vstup do 1. třídy základní školy. V souvislosti se školní zralostí se uvádějí nejčastěji její tři složky: fyzická zralost (tělesná neboli somatická), psychická zralost, sociální a emocionální zralost (jejíž součástí je i pracovní zralost). Psychologické pojetí školní zralosti je chápáno jako „způsobilost dítěte absolvovat školní vyučování“. (Hartl, Hartlová, 2000, s. 708) Pro zahájení povinné školní docházky je zapotřebí, aby dítě tzv. dozrálo a dosáhlo např. určité úrovně v řeči, myšlenkových operací, pozornosti, soustředěnosti i sociálních dovedností. Pediatři, psychologové, ale i široká učitelská veřejnost varují před předčasným zařazením dítěte do základní školy, které u něj může způsobit ztrátu sebedůvěry, neurotizaci či regresi. Pedagogické pojetí školní zralosti „znamená stav dítěte projevující se v takové úrovni jeho organismu, která mu umožňuje adaptaci na prostředí školy. Toto pojetí vychází z teorií vývojové psychologie, které vysvětlují, jak dítě dozrává ve své centrální nervové soustavě, ve svých mentálních schopnostech, vnímání, pozornosti, řečových a komunikativních dovednostech…“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 243)
Pro posuzování předpokladů dítěte pro vstup do školy se vice preferuje termín školní připravenost. Školní připravenost je v poslední době chápána jako aktuální stav rozvoje osobnosti dítěte ve všech jeho oblastech. Při rozhodování, zda je dítě připravené na vstup do školy, by měl posuzovatel vždy přihlédnout k vnitřním vývojovým předpokladům i vnějším výchovným podmínkám, neboť určují jeho psychickou vyspělost (tzn. rozumovou, sociální, emoční a pracovní, jazykovou, motorickou atd.) podmíněnou biologickým zráním organismu a vlivy prostředí. Určitě jste zaregistrovali, že v současné době se pojmy školní zralost a školní připravenost obsahově rozšílily, do jisté míry se překrývají a doplňují. V souvislosti s terminologií rámcových vzdělávacích programů, která vám je známá, je možné na tuto problematiku nahlížet v kontextu celoživotního učení a definovat tyto základní pojmy prostřednictvím kompetencí. Vágnerová (2000) školní zralost vymezuje prostřednictvím kompetencí, jež jsou závislé na zrání organismu, a školní připravenost prostřednictvím kompetencí, které jsou závislé do jisté míry na prostředí a učení. Pokud hledáme společně odpověď na otázku, kdo má připravit dítě na vstup do základní školy, pak by nás mělo zajímat, jak takové dítě vypadá, jaké je a jak to poznáme.
DESATERO PŘEDŠKOLNÍHO DÍTĚTE:
1. Praktická samostatnost (fyzický rozvoj a pohybová koordinace, sebeobsluha), 2. Sociální informovanost (orientace v prostředí, v okolním světě i praktickém životě), 3. Citová samostatnost (emoční stabilita, schopnost kontrolovat a řídit své chování), 4. Sociální samostatnost (soužití s vrstevníky, uplatnění se ve skupině vrstevníků, komunikace, spolupráce), 5. Výslovnost, gramatická správnost řeči, slovní zásoba, bezproblémová komunikace, 6. Lateralita ruky, koordinace ruky a oka, držení tužky, 7. Diferencované vnímání (sluchová a zraková analýza a syntéza), 8. Logické a myšlenkové operace (porovnávání, třídění, řazení, číselné představy, řešení problémů), 9. Záměrná pozornost, úmyslná paměť pro učení, 10. Pracovní chování, soustředěná pracovní (učební) činnost, záměrné učení

Bližší informace naleznete na: http://pracovnisesity.raabe.cz/kdy-je-dite-zrale-a-kdy-je-pripravene-na-vstup-do-skoly
Autor: PhDr. Jana Kropáčková, Ph.D.
30. prosince 2015
 
 

 
  ZRALOST DÍTĚTE PŘED NÁSTUPEM DO MATEŘSKÉ ŠKOLY

Dítě nastupující do mateřské školy by mělo být přiměřeně samostatné v sebeobsluze (jen s malou dopomocí se oblékat, při jídle používat lžíci, umět pít z normálního hrnečku, uklidit po sobě talířek, samo si říct, že potřebuje na toaletu, dodržovat základní hygienická pravidla…). Mělo by být schopné respektovat pravidla, dokázat se prosadit (dát najevo, že se mu něco nelíbí, nevyhovuje mu), ale i přizpůsobit. Mělo by mít dostatečné komunikační dovednosti – srozumitelně vyslovovat, mít určitou slovní zásobu, umět vyjádřit své potřeby. Základem je ale především zralost emoční a sociální. Dítě by v době nástupu do mateřské školy mělo samo aktivně vyhledávat kontakt s vrstevníky, zapojovat se do společných her, zvládat odloučení od rodičů, dokázat spolupracovat s cizím dospělým (učitelkou), přiměřeně se vyrovnávat se zátěžovými situacemi.

Autor: www.novinky.cz/zena/deti/277784-jak-zvladnout-prvni-dny-ve-skolce.html
15. srpna 2015
 
 

 
  PŘEDČÍTÁNÍ PROBOUZÍ DĚTSKOU FANTAZII

Říká to spisovatel Zdeněk K. Slabý, jehož knížka A PAPOŠEK HLEDÁ SVŮJ ZELENÝ KLOBOUK nedávno vyšla. Povídali jsme si o tom, jaké místo mají v dětském světě pohádky, a také o jeho knihách.
Nejsou už dnes „papírové“ knížky pro děti přežitkem? V žádném případě. Knížka totiž soustřeďuje pozornost nejenom na obsah, její neodmyslitelnou součástí jsou ilustrace, grafická úprava, písmo, vazba, je to artefakt, který působí jako celek. Myslím si, že dětské knížky, přestože vycházejí dnes výtečně vypraveny, jsou společensky podceněny. V kulturních rubrikách novin ani v kulturních časopisech se o nich nedočtete – chybí nám Zlatý máj, na jehož stránkách byla každá knížka přesvědčivě ohodnocena–, v rozhlase o nich neuslyšíte, v televizi o nich nic neuvidíte. Dobrá, přidejme před ta negativa ošidné slůvko „téměř“. Vzpomínám si, že ve škole byla četba z nových knížek za mého dětství a mládí samozřejmá, dnes možná ani učitelé nevědí, na které současné autory se soustředit. Velikou práci dělají dětské knihovny a mělo by se jim za ni dostat patřičné ocenění. Kolik rodičů svým dětem čte, kolik se zajímá ve věku jejich dospívání, zda jejich ratolesti nevyrůstají jako pologramoti, ovládající pouze počítačový jazyk, který je omezený, a tudíž omezující?
A PROČ A CO BYCHOM MĚLI DĚTEM ČÍST?
Příběhy, které je zaujmou, příběhy, kterými by je předčítající měli zaujmout. Stačí číst noviny, poslouchat rozhlas, dívat se na televizi – kolik takzvaných intelektuálů píše nebo hovoří omezenou češtinou, kolika vycpávek užívají. Okamžitě poznáme, že se jich nedotkl vliv dětské knížky, takové dětské knížky, která je napsána bohatým a krásným jazykem, která je mohla kultivovat nejenom duševně, ale konec konců i pravopisně. Proto vítám všechny současné inciativy, které s knihami pro děti a s četbou souvisejí. Měli bychom k nim přidat další, mám na mysli třeba příklad sarajevské knižnice Lastavica, kterou vydávalo nakladatelství Veselin Masleša. To vyhlašovalo každoročně soutěž o nejlepší dětské recenze knížek z této edice. Cena pro výherce byla fantastická: pobyt u moře společně se spisovateli. Byl jsem tam jako autor Dívky z Černé věže, která v Lastavici vyšla, spolu s Desankou Maksimović, Branko Ćopićem, Mirko Petrovićem a dalšími a vím, co to pro děti znamenalo. Nebo se můžeme inspirovat japonským nápadem „děti čtou matkám“. Fandím nocím s Andersenem a jsem pyšný na to, že v jednom ročníku zvítězil zájem o knihu Pohádky, které přinesl vítr, kterou jsme napsali společně s Dagmar Lhotovou.

Autor:Mgr. Marie Těthalová..... Informatorium 3-8
5. května 2015
 
 
 
 

 
  VELIKONOČNÍ ZVYKY A SVÁTKY

Slavnost vzkříšení Krista je vrcholem církevního roku. V rané církvi se Velikonoce slavily zprvu v den židovského svátku pesach. Koncil niceský (325) určil po sporu datum Velikonoc na neděli po prvním jarním úplňku. Tak se oddělily od židovského kalendáře. Slavnost vzkříšení začíná velikonoční vigilií večer nebo v noci na Bílou sobotu. Církev tak upravila obřady v r. 1956 a vrátila jim jejich starokřesťanský ráz.O velikonoční vigilii se světí křestní voda a věřící obnovují křestní slib; v mnoha církevních obcích se křtí dospělí, kteří se připravovali na křest. V neděli pokračuje a vrcholí slavnost Zmrtvýchvstání Páně druhou mší. Velikonoční týden je poslední týden 40ti denního půstu před Velikonocemi, který se nazývá pašijový, svatý nebo veliký. Velikonoce jsou nejvýznamnějším svátkem křesťanské církve, spojené s památkou umučení a vzkříšení Krista. .Velikonoce jsou pozůstatkem roku řízeného současně sluncem - slunovrat a měsícem - úplněk. Asi koncem 6. stol. byl přijat obecně způsob výpočtu data Velikonoc - Alexandrijský způsob. Vychází ze zásady slavit Velikonoce po jarní rovnodennosti - 21.3. v neděli po prvním jarním úplňku. Takto stanovená neděle může být v rozmezí od 22.3. do 25.4.
VELIKONOČNÍ TÝDEN
Po modrém pondělí a žlutém úterý přichází první den ze svatého - pašijového týdne, SAZOMETNÁ STŘEDA. Středě, před Božím hodem velikonočním, se říká škaredá, černá nebo sazometná, protože se vymetaly komíny. Podle lidového obyčeje se nesmíte škaredit a mračit, jinak se budete mračit každou středu v roce. ZELENÝ ČTVRTEK dostal název od zeleného mešního roucha, které se v ten den užívalo. Jedla se hlavně zelená zelenina - špenát, zelí, aby byl člověk zdravý po celý rok. Kostelní zvony zní na Zelený čtvrtek naposledy, potom zní až na Bílou sobotu. Podle tradice si máte zacinkat penězi, aby se vás držely celý rok. Lidé v tento den vstávali velice časně, rodina se pomodlila, omyli se rosou, protože bránila onemocnění šíje a dalším nemocem, hospodyně vstávaly časně ráno, zametaly a smetí vynášely na křižovatku, aby se v domě nedržely blechy, pekly se Jidáše s medem. VELKÝ PÁTEK je dnem smutku, nebyly bohoslužby, jen se zpívalo a četlo se. Zvony nahrazovaly různé řehtačky malé i velké, chodilo se dům od domu, za zvuku řehtaček a různých říkaček se oznamovalo poledne a ranní i večerní klekání. Na Velký pátek se děly zázraky a země měla magickou sílu. Otevírala se, aby ukázala své poklady, nesmělo se nic půjčovat, protože půjčená věc by se mohla očarovat. O BÍLÉ SOBOTĚ se konala jen noční bohoslužba a před ní se posvěti oheň, od kterého se zapálila velikonoční svíce – paškál. Z ohořelých dřívek se vytvářely křížky a nosily se do pole, by bylo úrodné. Na Bílou sobotu se uklízelo, bílilo a odtud může být název Bílá sobota. Na slavné Vzkříšení, na Hod boží velikonoční se pekly mazance i velikonoční beránci, pletli se pomlázky z vrbového proutí a nebo vázali metličky a malovala barevná vajíčka. NA BOŽÍ HOD VELIKONOČNÍ se provádělo svěcení velikonočních pokrmů - beránka, mazance, vajíček, chleba a vína ,posvěcené jídlo se jedlo v kostele ve stoje a hospodář podával kus svěceného mazance, vejce a víno poli, studni i zahradě, aby celý rok rodily zdravé obilí, vodu a ovoce. VELIKONOČNÍ PONDĚLÍ byl · den pomlázky, velikonočního hodování a mrskutu. Chlapci chodí dům od domu za děvčaty se spletenými pomlázkami z vrbového proutí zdobené stuhami. Šlehají dívky a vinšují, za to dostanou malovaná vajíčka, čokoládové laskominy nebo pár korun na sladkosti. Někde je zvykem, že v úterý chodí s pomlázkou děvčata, jinde polévají chlapce děvčata v odpoledních hodinách vodou. O velikonoční pomlázce svědčí vzpomínky pražského kazatele Konráda Waldhausera ze 14. stol.
SYMBOLY VELIKONOC
BERÁNEK se v různých náboženstvích a jejich rituálech objevuje jako člen „ Božího stáda“, kterého pastýř bere do náruče nebo symbolizuje vítězství, ale např. podle židovských tradic se beránek zabíjel na památku vyvedení Izraele z otroctví Egypta. KŘÍŽ již znali ve starém Egyptě a Číně a sloužil jako spojení prostoru mezi nebem a zemí. Byl chápán jako propojení člověka a světa. Stal se symbolem věčnosti. Dnes je velmi důležitým symbolem křesťanství, protože Kristus byl odsouzen k smrti ukřižováním. VELIKONOČNÍ OHEŇ - zapálení svatého velikonočního ohně je největší křesťanská událost Velikonoc. Zapaluje se a světí na Bílou sobotu při obřadech tzv. Velké noci, která je tedy ze soboty na neděli. Od velikonočního ohně se zapalují svíce a vnáší se do tmavých kostelů a míst, kde jejich světlo navrátí teplo a život. Místo znovuzrození světla je tedy posvěceno novým životem. VELIKONOČNÍ VAJÍČKA mají velký význam. Vejce obsahuje zárodek života a odpradávna je symbolem plodnosti, úrody, života a vzkříšení. Již v pohanských tradicích se objevuje při oslavách jara. Lidová tradice zdobení vajec doprovází mnoho obřadů a pověr. Vejce skrývá život a kuřátko, které se narodí symbolizuje žluté a hřejivé světlo

Autor: Hana Tichá
28. února 2015
 
 
 

 
 
UČITELKA MŠ

Rodiče od učitelek mateřských škol očekávají, že budou ve své práci profesionály a zvládnou všechny role potřebné při výchově a vzdělávání jejich dětí. Rolí označujeme soubor předpokládaného chování, jímž učitelka reaguje na dané situace. Jaké role má tedy učitelka mateřské školy ve své práci zvládnout? To je otázka do pranice, protože povolání učitelky MŠ není jen o tom, že chodíte do práce a dostanete nějakou mzdu. Není to ani o tom, že si s dětmi jen hrajete, když máte chuť si dát kávičku, jdete si jí uvařit a není to ani o tom, že teď na tebe nemám čas, tak se koukej na telku. Učitelka je hlavně druhá máma, je pedagog, stratég, organizátor a hlavně, je to také člověk se svými starostmi i radostmi, které se snaží nechat doma a v práci se stává profesionálem, který se snaží být usměvavý, milý, spravedlivý a citlivý a empatický ke svým malým svěřencům. Učitelka nahrazuje dítěti maminku v době její nepřítomnosti. Stává se „maminkou na chvilku“. Je empatická k potřebě bezpečí, lásky a úcty. Dokáže dítěti pomoci zejména v adaptaci na nové prostředí. Usnadňuje mu pobyt v MŠ pohlazením, pochováním, milým slovem či úsměvem. Ochraňuje dítě před nebezpečím, sleduje příznaky případných onemocnění, podporuje zdraví a zdravý životní styl. Učitelka podporuje vztah dítěte k jeho vlastní rodině, nezpochybňuje ani maminku a ani tatínka. Role náhradní maminky je závislá na vlastnostech každé učitelky, jejím vztahu a lásce k dětem. Tato role se mi jeví jako nejdůležitější a neměla by být podceňována, zvláště ne rodiči, protože učitelka je také většinou maminka ve svém soukromí a ví, jak bolí její dítě bolístka, jak se trápí malý prcek, když ho kamarád zradí nebo jak cítí nespravedlnost vůči své malé osůbce a hledá u mámy oporu a pomoc.


Učitelka seznamuje děti se světem kolem nich, učí je správně jednat a žít a poznávat svoje možnosti v různých životních situacích. Aby byla učitelka kvalitním odborníkem, je důležitá její činnost diagnostická, plánovací, motivační a evaluační. Pomocí diagnostiky učitelka zjišťuje potřeby a možnosti dítěte, poznává reakce dítěte v dané situaci, pozoruje a vyhodnocuje, které situace dítěti pomáhají. Kvalitní diagnostika a znalost skupiny dětí je pro učitelku nezbytná pro její práci plánovací. Na základě Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání učitelka formuluje cíle pro jednotlivé děti i pro celou skupinu, hledá metody, nové formy práce, vymýšlí organizaci dne, činnosti a zajímavou náplň celého dne. Trendem současnosti jsou spontánní činnosti dětí. Nelze si ale spontánnost plést s „necháním dětí dělat si co chtějí“. Plánování a řízení naší práce má smysl a je nezbytné pro podporu dětí, pro jejich zdravý vývoj. Činnosti motivační pokládám já osobně za nejdůležitější roli učitelky. Pokud se naše práce trochu smíchá s prací hereckou, získáme zájem dítěte, a dokážeme je nenásilně nadchnout pro různé činnosti. Chce to jenom trochu času než se vzájemně poznáme a najdeme si k sobě /učitelka a dítě/ vzájemnou cestičku. Každá učitelka musí být dobrým organizátorem. Musí si promýšlet svoje jednání v průběhu každého dne, vymýšlet aktivní činnost pro děti i pro sebe a zajišťovat spoustu drobností, které tato práce obnáší. Smysl pro organizování různých akcí uplatní v průběhu celého školního


roku například při zajištění výletů, přípravě vystoupení pro maminky, pořádání karnevalu a dalších akcí, které ve školce probíhají. Nikdo to za učitelku neudělá a jak moc učitelka chce, aby se to dětem líbilo, je v závěru každé akce vidět na první pohled. Učitelka by měla být i správný mluvčí a komunikátor. Kvalitní řečový vzor by měl být jedním z hlavních předpokladů pro výkon této profese. Učitelka nemůže mít vadu výslovnost, neboť by svoji vadu snadno vštípila dítěti. Dobrým řečníkem musí být učitelka při vzájemné komunikaci s rodiči. Rodič, který svěří své dítě do školky, očekává, že o něho bude dobře postaráno. Dochází-li k propojení pomyslného kruhu „spokojené dítě – spokojený rodič – spokojená učitelka“, v komunikaci nejsou žádné komplikace. Někdy je ale potřeba řešit s rodiči i méně příjemné situace, např. upozornit rodiče na problém, který se u dítěte objevil. Zde se musí učitelka projevit jako dobrý komunikátor, volit taková slova, aby rodič její názor přijal a byl ochoten problém řešit ku prospěchu dítěte. Tato komunikace by ale měla být vzájemná a vždy ku prospěchu dítěte. Pokud bychom se zamysleli nad svou prací, jistě bychom našli ještě další role, které učitelkám přináší denní práce s dětmi. Mám svou práci velmi ráda, těší mě, uspokojuje, snažím se ji vykonávat zodpovědně a jak nejlépe umím. Největší odměnou je, když slyším: „Paní učitelko, vy jste dobrá, bezva či díky za to , že se dítěti tak věnujete.“ Proto je pro mě nejdůležitější rolí - role kamaráda, přítele, maminy, která má stále otevřenou náruč, i když se někdy zlobí.

Autor: Radka Evjáková a Hana Tichá
Zdroj: http://www.zkola.cz/sofia/pedagogove/kabinetzs/Stranky/Role-učitelky-MŠ.aspx
30. července 2014
 
 

 
 
1.ČERVEN MEZINÁRODNÍ DEN DĚTÍ

První podnět k založení dne, který by oslavoval děti, vznikl v Turecku při založení Národního shromáždění 23. dubna 1920 během Turecké války za nezávislost. Tehdejší ochránce národních práv Mustafa Kemal prohlásil, že důležitou součástí k budování nového státu jsou děti. Proto ustanovil 23. duben jako Den dětí, který obyvatelé Turecka slaví dodnes a je státem uznávaným svátkem. Vyhlášení dne, oslavujícího děti a který by se slavil po celém světě, bylo doporučováno v roce 1925 na Světové konferenci pro blaho dětí. Den dětí však nebyl vyhlášen. Tato konference se konala 1. června 1925. Ve stejný den se v San Franciscu konal festival Dračích lodí, na jejichž oslavu čínský konzul-generál shromáždil mnoho čínských sirotků, aby poukázal na to, že by se společnost měla více zabývat blahem dětí. Tyto dvě významné události, které se staly ve stejný den, určily datum oslav Dne dětí, který byl ale oficiálně vyhlášen později. V roce 1949 Mezinárodní demokratická federace žen vyhlásila Den pro ochranu dětí. Důvodem k vyhlášení bylo masové zabíjení žen a dětí v Lidicích v roce 1942 a také ve francouzském Ouradouru v roce 1944. Datum oslav bylo ustanoveno na 1. červen, který připomíná sirotky v San Franciscu a první konferenci, jež se zabývala blahem dětí. Den pro ochranu dětí se začal slavit rok po jeho vyhlášení a oslavy probíhaly každý rok. Některé státy převzaly datum a postupně se ze Dne pro ochranu dětí stal Den dětí nebo také Mezinárodní den dětí. Československo, později Česká republika, také převzala toto datum, proto se u nás slaví Mezinárodní den dětí na začátku června. V roce 1952, kdy už se slavil Den pro ochranu dětí, usilovala Mezinárodní unie pro péči o dítě o vyhlášení dne, který by oslavoval výhradně děti. Na toto OSN zareagovala a v roce 1954 vyhlásila Světový den dětí. Cílem vyhlášení bylo, aby každý stát jednou v roce upřel pozornost na nejmladší obyvatele. Účelem vyhlášení byla také podpora dětí, poskytnutí dobrých podmínek pro jejich zdravý vývoj a přístupu ke vzdělání.
Během roku se připomínají i jiné významné dny věnované dětem, např.: Mezinárodní den dětí, které se staly obětí agrese, Mezinárodní den dětí, které se staly obětí agrese, Mezinárodní den za odstranění práce dětí, Den afrického dítěte, Mezinárodní den mládeže, Mezinárodní den ztracených dětí, Světový den dětí (20. listopadu), Den nenarozeného dítěte (25. března)


Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/
26. dubna 2014
 
 

 
 
28. BŘEZNA DEN UČITELŮ

28. března 1592 se narodil Jan Ámos Komenský, proto má tento den nárok být označován za Den učitelů. Dnes si většinou na něj nikdo nevzpomene, je to takový svátek - nesvátek. Ale abych nekřivdila naší paní ředitelce. Ta jediná si vzpomněla a každé z nás přinesla žlutý tulipán. Je to zvláštní, ale když jsem já byla malá, vždycky na tento den myslela i moje maminka, ač nebyla učitelkou, vždy mi dala pro paní učitelku nějakou kytičku nebo drobnost. Já jsem s hrdostí přinesla malý dárek jako poděkování za její práci, laskavost a spravedlivost. A když i já se stala mámou, svým dětem jsem úctu k učiteli vštěpovala také, protože jsem moc dobře věděka a uvědomovala si, že doma nemám žádné andílky a že učitel nemá na starost jen moje děti. Dnes je ale jiná doba.


Žijeme ve spěchu, nikdo nemá na nic čas a tak školka se často stává druhým domovem dětí, kde učitelka dělá možné i nemožné, aby se dětem ve školce líbilo, aby jí důvěřovaly a cítily se jako doma. S dětmi prožíváme stejně jako jejich rodiče radosti i starosti, smích i pláč, přemýšlíme, jak malému drobkovi pomoci, jak ho naučit se pohybovat v různých životních situacích a jak ho připravit do života. Věřte, že se stává, že si trápení dítěte berete v myšlenkách i domů a večer, když jdete spát, přemýšlíte, jak by se dalo pomoci, jak dítě motivovat, aby mu šlo to či ono lépe nebo jak mu dodat sebedůvěru. A pak si člověk také uvědomuje, že je jenom člověk, který


má své chyby jako každý z nás a že se mu někdy také nevede, nemá, jak říkám svůj den, nebo má své starosti. Jenže v naší práci musí všechen pytel starostí nechat doma a mezi dětmi se musí smát, radovat se z každého jejich úspěchu, chválit a povzbuzovat. Bohužel dnešní rodiče naší práci takhle nevidí, neumí si představit, že ve třídě je 25 dětí, každé jiné a každé vyžadující jiné potřeby. V zájmu učitelky opravdu není si na dítě stěžovat a zlobit se na něho, ale naopak rozvíjet jeho osobnost, jak nejlépe to jde a vytvořit mu takové podmínky, aby se do školky těšilo nejenom na kamarády, ale i na nás. A proto všem nám - holkám učitelkám - přeji hodně zdraví, pohodu, klid v pracovním i rodinném životě a hlavně hodně optimismu!!!!


Hana Tichá
28. března 2014
 
 

 
 
ČTEME DĚTEM A NEJEN VE ŠKOLCE

„Čtěme dětem, je to pro ně prospěšné.“ Tuto větu už jste určitě slyšeli, ale proč je to tolik potřebné? Přemýšleli jste nad tím někdy? Když jste byli malí a neuměli jste ještě číst, představovaly pro vás příběhy, které vám někdo vyprávěl nebo četl, velmi příjemnou formu zábavy. Dnešní děti mají mnohem širší možnosti – filmy a pohádky v televizi, na DVD, počítačové hry, 3D kina, interaktivní hračky... Ale znamená to pro ně výhodu? Při bližším pohledu zjistíme, že určitě ne! Většina této zábavy je totiž pasivní – dítě jen přijímá informace a nemusí je dále zpracovávat. Panenka pláče, směje se, mluví, dokonce čůrá – na co si pak ještě chcete hrát? Pohádka plná barev, zvuků a digitálních efektů předkládá příběh tak komplexně, že neponechává téměř žádný prostor fantazii. A to je právě ten problém. Děti potřebují rozvíjet svou obrazotvornost! Zjednodušeně můžeme říct, že fantazie


funguje jako sval.Když ji nebudete trénovat, zakrní. A z takových dětí pak vyrostou dospělí bez nebo jen s malou mírou kreativity – a kreativita znamená rozvoj, inovaci, poznání a pokrok. Děti, kterým dospělí čtou, také lépe prospívají ve škole. Knížky je lákají více, a tím se zvyšuje i jejich motivace naučit se dobře číst. Když pak začnou číst samy, trénují svou schopnost, zlepšují se a jejich chuť do četby se stupňuje. Ve vyšších třídách, kdy už se předpokládá samostatnější přístup k přípravě na školu, potřebují při práci s textem mnohem méně času. Rozdíly mezi dětmi se tak dále prohlubují. Děti si také zvyknou číst pro zábavu, naučí se samy zabavit a v pubertě inklinují mnohem méně k různým „partám s pochybnou pověstí“.


Tím, že malým dětem čteme, však získáváme mnohem více i my, dospělí. Předně se tím upevňuje vztah mezi rodičem (či jinou blízkou osobou) a dítětem. Učíme tak svého potomka zklidnit se, soustředit se a také přemýšlet. V neposlední řadě si tak malý človíček rozvíjí slovní zásobu a zlepšuje paměť. Stačí jen pár minut denně – třeba jen chviličku před spaním. Nedělejte si z toho povinnost, je to přece zábava! A maminky, možná vás překvapí, když budete číst svému tříletému batoleti pohádku na dobrou noc a k poslechu se připojí jeho pubertální sourozenec nebo dokonce tatínek! Společné chvilky pak stmelí celou vaši rodinu. Takže „čtěme dětem“, je to skvělá zábava a současně investice do budoucnosti našich dětí


Zdroj: http://www.chytrazena.cz/
15. března 2014
 
 

 
 
HISTORIE KARNEVALŮ

Co nám o karnevalu říká Wikipedie? Masopust neboli karnevalové období bylo v minulosti období od Tří králů do Popeleční středy. Popeleční středou začíná postní období před Velikonocemi. Maškarní zábava, která probíhala zpravidla na masopustní úterý, tedy v úterý před Popeleční středou, byla vyvrcholením masopustu. Název karneval je synonymem masopustu (z italského carnevale, vlastně "maso pryč"). Dnes se jako masopust (nebo karneval) označuje zejména toto masopustní veselí (nářečně masopust, šibřinky, fašank, ostatky aj.) Slovo karneval vzniklo z italského Carni-val, a toto slovo nebylo vždy synonymem karnevalových kostýmů či karnevalových masek.


Jednalo se hlavně o období po zahájení masopustních svátků, kdy se lidi dosyta nejedí a napijí. Až později si lidé toto slovo spojili s maškarami a zábavou. V dnešní době se již, ale každému kdo řekne slovo karneval vybaví hlavně masky, škrabošky, karnevalové kostýmy, boa,klobouky a čepice a jiné doplňky pro zábavu. Někdo by si mohl myslet, že karnevalové období je 1 nanejvýše 2 měsíce v roce, ale není to tak. V dnešní době již pod slovo karneval patří taky převleky pro čarodějnici, oslavu halloweenu, plesy, havajské párty a jiné.


Karneval je tak zkrátka stále kolem nás a záleží na každém jakou asociaci/spojení/ se slovem karneval udělá. Nejznámějším karnevalem je zcela jistě ten, který se pořádá v Brasilii v městě Rio de Janeiro.Tam na slavném sambadromu vždy několikrát za rok v rytmu této hudby v karnevalových kostýmech a převlecích křepčí více než milion lidí z celého světa. K vidění jsou neuvěřitelné kostýmy a převleky,pestré škrabošky a klobouky a jiné karnevalové dekorace a alegorické vozy.


Zdroj: http://www.laurafun.cz/
8. únor 2014
 
 

 
 
PŮJDE VAŠE PŘEDŠKOLNÍ DÍTĚ V ZÁŘÍ DO ZÁKLADNÍ ŠKOLY A VY NEVÍTE, JESTLI JI ZVLÁDNE?

Chystá se váš potomek na podzim do školy? Anebo ho to čeká až příští rok? Přechod z mateřské do základní školy je poměrně velká změna, a to nejen v životě školáka, ale i celé rodiny. Aby proběhla co nejlépe a dítěti byl začátek školní docházky co nejvíce usnadněn, je důležité, aby měl určité znalosti, schopnosti a dovednosti. A které k nim patří? Co je důležité, aby prvňáček uměl? Více informací na toto téma se dozvíte v dnešním příspěvku.
Základní dovednosti:
Prvňáček musí znát své jméno, příjmení, bydliště, datum narození a základní údaje o ostatních členech rodiny. Umí barvy, počítat do deseti, najít rozdíly na obrázku, chápe pojmy více/méně, větší/menší, hodně/málo, zná dny v týdnu a roční období, pojmenuje věci denní potřeby, rozezná základní tvary a další. Bez problémů by měl rozeznat levou a pravou stranu, orientovat se, co je vpředu, nahoře, dole, na straně, pod, nad. Samozřejmostí je zvládnutí a dodržování hygienických pravidel, oblékání, zapínání knoflíků i zipu, zavazování tkaniček, jedení příborem a udržování pořádku ve věcech.

Motorika:
Dítě by mělo zvládat základní pohybové dovednosti – práce s míčem (chytit a hodit), běžet na určitou vzdálenost, zdolat překážky, udržet rovnováhu (přejít lavičku, skákat po jedné noze,…), skákat přes švihadlo a podobně. Od předškoláka se očekává, že bude umět správně držet tužku mezi palcem a ukazováčkem, ruka musí být uvolněná, bez silného tlaku. To je velmi důležité pro zvládnutí psaní. Významné je i správné sezení. Kresba školáka by měla odpovídat jeho věku, kreslí postavu se správným počtem rukou, nohou, prstů, včetně detailů na obličeji. Pracuje s nůžkami, umí vystřihnout jednoduché tvary.
Řeč a vyjadřování:
Předpokládá se, že prvňáček správně vyslovuje hlásky, umí se soustředit a naslouchat. Zároveň by měl být schopen reprodukovat to, co slyšel, vyprávět své zážitky, recitovat básničku (respektive být schopen se jí naučit nazpaměť). Měl by mluvit v souvislých větách a zřetelně.





Také by měl zvládnout slabikování (například s pomocí vytleskávání), poznat první a poslední hlásku ve slově. Neměl by se stydět komunikovat se svými vrstevníky a s dospělými lidmi, měl by dokázat vyjádřit své potřeby. Dítě vůbec nemusí umět číst a psát, protože se vše naučí ve škole. Komunikace a vztahy: Musí umět komunikovat s dospělými, znát a dodržovat základní pravidla slušného chování (pozdrav, poděkování, požádání), podřídit se pokynům autorit, splnit lehké úkoly.Mělo by být schopno navazovat kontakt s ostatními dětmi, hrát kolektivní hry, pracovat v týmu, ale i samostatně mezi ostatními.
Závěr:
Určitě není třeba stresovat sebe či svého potomka, pokud některou požadovanou dovednost či znalost nemá. Je fajn, když na odstranění tohoto nedostatku pracujete, a to nejlépe zábavnou formu. Můžete k tomu třeba využít čas na vycházce či na výletě, eventuelně doma při hraní. Někdy to může trvat déle (například správná výslovnost či třeba správné držení tužky) a je třeba s tím počítat a neztrácet trpělivost.



http://www.jarodic.cz/cz/co-by-mel-umet-predskolak/
12. ledna 2014
 
 

 
 
Zpět na úvod